Jevgenij Zamjatin

Jevgenij Ivanovič Zamjatin (1884–1937) se už během studia lodního inženýrství na petrohradské technice věnoval politické a revoluční činnosti, byl členem bolševické frakce sociálně demokratické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. V prosinci 1905 byl krátce vězněn a poté vypovězen z Petrohradu. Na jaře 1906 se tajně vrátil ke studiu, které v roce 1908 úspěšně ukončil. Učil pak na technice a začal psát, přitom však až do r. 1911 žil napůl v ilegalitě. Když vypukla prvn…Číst víceí světová válka, byl vyslán do Anglie, kde stavěl ledoborce pro Rusko. Zážitky z Anglie ho inspirovaly k satirické próze Ostrované, jíž vyjádřil přesvědčení, že technický pokrok, pokud není doprovázen mravním a duchovním rozvojem, ohrožuje lidskost a v důsledku i samu existenci lidstva.

Po návratu do Ruska v roce 1917 se Zamjatin stal významnou osobností literárního života v Petrohradě, psal divadelní hry, hojně publikoval a učil začínající spisovatele. Od počátku 20. let se v jeho dílech objevovalo varování před rodícím se totalitním systémem a názor, že sovětský komunismus představuje návrat k barbarské, předkulturní společnosti. Antitotalitní náboj románu My vydaného v zahraničí pak způsobil, že spisovatel musel čelit perzekuci a zákazům svých děl.

V roce 1931 se Zamjatin písemně obrátil na Stalina s žádostí, aby mu bylo povoleno vystěhování do zahraničí. Na přímluvu jeho přítele Maxima Gorkého mu Stalin nakonec vyhověl, a tak Zamjatin odjel do Paříže, kde žil až do své smrti "se zamčenými rty a zamčeným srdcem", jak o něm řekl Alexej Remizov, ruský spisovatel žijící rovněž v Paříži.