O knize

Přední americká psycholožka a neurovědkyně Lisa Feldman Barrett přináší v této knize novou teorii emocí, umožňující hlouběji pochopit činnost mozku a ve světle nových poznatků ozřejmit, co znamená být člověkem. Kniha zpracovává výsledky nejnovějších výzkumů a zabývá se i jejich praktickými aplikacemi.

Připadá nám, že emoce vznikají samočinně, a tak odborníci dlouho předpokládali, že emoce jsou pevně zakódovány v určitých oblastech mozku. Dnes však věda o emocích prochází revolučním zlomem srovnatelným s objevem teorie relativity ve fyzice nebo přírodního výběru v biologii: emoce jsou vytvářeny v celém mozku základními systémy, které jsou v neustálé interakci.

Toto poznání má dalekosáhlé důsledky nejen uvnitř oboru psychologie, ale také pro obecnou medicínskou léčbu, právní uvažování a výchovu dětí, ovlivňuje dokonce i způsob zajišťování bezpečnosti na letištích nebo provádění meditací.

Lze emoce ovládnout racionálním myšlením? Jak emoce ovlivňují nemoci? Jak můžeme zvýšit emoční inteligenci našich dětí? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky odhalují nejnovější výzkumy, s jejichž výsledky nás tato kniha seznamuje.


„Svěží, odvážné myšlenky, pregnantní vyjadřování!“ – Scientific American

„Zapomeňte všechno, co jste si dosud mysleli o tom, co cítíte a proč to cítíte. Lisa Barrett osvětluje fascinující nové poznatky o našich emocích a nabízí příklady z reálného světa, proč jsou důležité v tak odlišných oblastech, jako je zdraví, rodičovství, láska anebo národní bezpečnost.“ – Harper’s Bazaar

„Mimořádně podnětné putování za poznáním emocí.“ – Wall Street Journal


"Oblasti mozku byly považovány za primárně „reaktivní“ – soudilo se, že většinu času jsou v klidu a k činnosti procitají teprve tehdy, když z vnějšího světa přijde nějaký podnět. Tento názor je intuitivní, ale mylný. Osmdesát šest miliard neuronů v našem mozku nikdy nečinně nedřímá. Neurony se mezi sebou neustále stimulují, což se někdy týká milionů z nich naráz. Mají-li tyto masivní kaskády stimulace, známé jako spontánní mozková aktivita, dostatek kyslíku a živin, probíhají neustále. Jde o proces, který nevyžaduje žádný vnější katalyzátor, podobně jako třeba dýchání. Vnitřní aktivita v našem mozku není nahodilá: její strukturu vytvářejí soubory neuronů, které se spolu neustále propojují – říkáme jim vnitřní neuronové sítě. Jejich objev představuje jeden z největších pokroků, které během posledního desetiletí neurověda udělala.

Nabízí se otázka, co tahle neustálá vnitřní činnost vlastně vykonává kromě toho, že udržuje v plynulém chodu naše srdce, plíce a ostatní vnitřní orgány. Odpověď zní, že vnitřní mozková aktivita je původcem snů, fantazírování, představivosti, toulání myšlenek a snění za bílého dne. A konečně vytváří i všechny vjemy, které prožíváme, a to i vjemy vnitřní, z nichž se rodí naše nejzákladnější libé a nelibé pocity."

Z autorčina rozhovoru pro The Guardian